2D

Umisťování oblouků

Nástroj Umístit oblouk je mezi nástroji na umisťování 2D prvků nejkomplikovanější, protože nabízí nejvíce "volných" parametrů. Navíc tyto parametry na sobě mohou záviset a celé se to komplikuje různými metodami. Až si budete umisťovat svoje oblouky, tak nepropadejte panice, na obrazovce se sice mohou míhat virtuální kružnice, zelené puflíky, červené křížky a podobné potvůrky, ale MicroStation má všechno pod kontrolou.

Když nástroj Umístit oblouk spustíme, můžeme zadat čtyři různé číslené parametry.

Jsou to Poloměr, Délka oblouku, Úvodní úhel (vzhledem k ose X pohledu, v němž je oblouk umisťován) a Středový úhel oblouk. Z těchto parametrů je možné vždy zadat maximálně 3, čtvrtý se dopočítá, protože je na těch třech předešlých závislý. V praxi to proběhne tak, že se 4. parametr zamkne a vypočítá. Parametr Směr určuje směr rozvinu oblouku (Po nebo Proti směru hodinových ručiček).

Při umisťování oblouku metodou "Počátek, Bod, Konec" - tj. tři body na oblouku, aniž by byl zadáván střed - může často (závisí na tom, jaké parametry jsou zadány čísleně) dojít k tomu, že oblouk je - vzhledem k aktuální poloze kurzoru neřešitelný. MicroStation tyto stavy hlídá a uživatel se zřetelně dozví, že něco neklape. Pokud je v daném okamžiku (např. po zadání 1. datového bodu a před zadáním 2. datového bodu) více řešení, jak by oblouk mohl vypadat, jsou tyto řešení uživateli explicitně nabídnuta.

Následující film ukazuje několik typických způsobů, jak oblouk umístit. Až si to vyzkoušíte sami, tak zjistíte, že kombinací typu Metoda+"nějak zadané parametry" je mnohem více. Navíc v ukázce zcela pomíjíme možnosti, jak některý rozměr nebo vzdálenost zadat pomocí AccuDraw a také se nesnažíme použít pružný nájezd. To bych s dovolením přenechal praktikům...