SS 3

Dynamické pohledy, základní info

Pojem "Dynamické pohledy" se objevil jako trochu odstrkovaná novinka ve verzi MicroStationu V8i. Jedná se nikoliv o jednoduchou, jednorázovou a plytkou akci typu "ejhle, nový nástroj!", nýbrž o koncepci. Aby uživatel mohl s dynamickými pohledy pracovat a využívat je, je třeba vědět nejen, kde "mají ikonky a dialogy", ale především, co je třeba udělat, aby se požadovaný dynamický pohled rozeběhl, plnil svou funkci a především byl uživateli užitečný. 

Přesná a výstižná definice dynamického pohledu neexistuje, protože tato koncepce (nebo princip) je použitelná při řadě činností - především při práci ve 3D - které mají za úkol nějak prezentovat model. Tu "dynamiku" si prosím nepředstavujme tak, že se bude v (jednom izolovaném) pohledu něco hýbat - např. automobily pojedou po dálnici a my nad ní poletíme s kamerou ve vrtulníku - takovou prezentaci zajistíme pomocí animace.

Nás nyní zajímá jiná dynamika - ve smyslu spolupráce mezi dvěma a více pohledy (popř. modely, popř. kresbami).  V jednom pohledu si "něco" nachystáme, a v druhém pohledu uvidíme (popř. vytiskneme) výsledek. Jakmile v jednom pohledu "to něco" změníme, tak ve druhém pohledu to uvidíme jinak. Oproti animaci se nehýbou objekty ve 3D modelu, ale hýbají se "pravidla" podle nichž se objekty zobrazují.

Dost teorie. Tím "něčím" může být například řez 3D modelu (včetně hloubky), těmi "pravidly" může být třeba poloha řezné roviny, nebo hloubka/výška/šířka řezu. 

Abychom potřebnou "dynamiku" mezi 3D modelem a jeho řezem (řezů jednoho modelu může být pochopitelně více...) vybudovali, je třeba splnit dva základní úkoly:

1. definovat řez

2. určit, kde a za jakých podmínek (barva, měřítko, tiskový arch,...) se řez bude zobrazovat a tisknout.

Obojí provedeme  jednom kroku a necháme si značnou část práce udělat automaticky. Použijeme nástroj Umístit značku řezu z panelu Značky a symboly (Nabídka Nástroje/Značky a symboly)

V okně Parametry funkce nás nejvíce zajímá přepínač Vytvořit výkres. Kdyby byl zapnutý, tak se kromě značky řezu (a řezné roviny) v modelu automaticky vytvoří i nový výkres (model), v němž se bude řez zobrazovat. Pokud bychom nechali tento přepínač vypnutý, tak pouze při následné akci do aktivního 3D  modelu umístíme (jalovou) značku řezu, která nic neudělá.

Proto přepínač zapneme... Jenže jak?? Když je tlumený? Řešení naštěstí existuje - v první položce v okně Parametry funkce musíme vybrat nějaký zakládací výkres pro (budoucí) kresbu s řezem.

V seznamu je uvedeno několik "z továrny dodaných" ukázkových zakládacích výkresů pro typové kresby řezů - tento seznam můžete ovlivnit pomocí konfigurační proměnné MS_DRAWINGSEED_LIBLIST a .dgnlib knihovny, na kterou tato proměnná ukazuje.

Jakmile máme zapnuto, že chceme vytvořit výkres s řezem, můžeme pomocí datových bodů ve 3D modelu určit rovinu řezu a jeho hloubku/šířku/výšku (podle toho, jakým směrem řez vedeme). Nezapomeňte, že můžete používat jak AccuDraw (pro definování roviny řezu - klávesy TSF), tak i pružný nájezd na existující klíčové body objektů.

Jakmile určíte "geometrii" budoucího řezu, vybafne na vás velký dialog a bude po vás chtít zadat parametry výkresu/modelu, v němž se výsledný řez bude zobrazovat.

Budeme maximalisti a budeme chtít vytvořit jak výkresový model, tak i archový model. Proto zaškrtneme obě zvýrazněné položky. Výkresový model, neboli Kresba, je jakýsi polotovar, avšak potřebný - ukážeme si to v závěru. Archový model je již připravený papír o určitém rozměru, na němž bude řez vycentrován a připraven k tisku. (Jak arch bude vypadat je určeno jeho zakládacím výkresem - viz výše.)

Potvrdíme tvorbu obou modelů tlačítkem OK. Protože jsme měli zapnutý přepínač Otevřít model, tak se automaticky otevře archový model, který nám ukáže aktuální stav řezu. Pokud se nám tento řez nelíbí - např. řezná rovina je jinde, než potřebujeme - nevadí, jsme přece v dynamických pohledech a vše je možné průběžně měnit - ale to až za chvilku. Ještě vydržte pár odstavců nutné teorie...

Co se vlastně stalo, když jsme klepli na OK v předešlém dialogu? Dost věcí:

A) vytvořili se v aktivním výkresu dva nové modely - model s kresbou řezu a model s archem, v němž je tato kresba zobrazena jako reference. Zkontrolujme to v dialogu Modely.

Model Objekty je 3D a je to původní 3D model, v němž jsme definovali řez.

Model Řez je výsledný aktuální řez.

Model Řez (Arch) je archový model, v němž je model Řez zobrazen jako reference. Zde už je "vyladěno" měřítko, mohou zde být kóty, popisky, razítka a veškerá ta proslulá inženýrská havěť :-)

B) Nové modely jsou automaticky referenčně "vyřešeny". Takže v archu máme jako referenci připojenou aktuální řeznou situaci základního 3D modelu s názven Objekty.

C) V archu se objevila zvláštní značka, pomocí níž se můžeme dostat tam, kam potřebujeme - je to jakýsi "portál" do souvisejících dynamických pohledů.

Stačí spustit nástroj Vybrat prvek a ukázat na značku - žlutá bublina vypisuje, jaký řez právě zkoumáme - v naší situaci to není nutné, ale stačí si představit, že řezů ve 3D modelu máme definováno více - pak i značek-portálů bude více a žluté bublinky nám řeknou to nejdůležitější - s jakým řezem právě pracujeme. Jakmile na značku ukážeme, tak se vynoří i panel s nástroji, které v tomto okamžiku pro daný řez mají nějaký smysl - například nám umožní rychle vskočit do zdrojového 3D modelu.

Tedy: Skočme tam a nějak změňme parametry řezu. I zde najdeme podobnou značku. Můžeme na ni ukázat (je aktivní nástroj Vybrat prvek).

Jakmile značku řezu potvrdíme datovým bodem, tak se ve 3D modelu ukáže symbolická krabice určující rozsah oblasti, která je v řezu vidět. Pomocí modrých "špuntíků" na stěnách této krabice ji můžeme zmenšovat či zvětšovat, a to ve všech třech rozměrech. Nejdůležitější je však špuntík zelený - ukazuje polohu řezné roviny - zataháním za něj polohu řezné roviny změníme - a tedy (pozor DYNAMIKA!) změníme i to, co je nakresleno v kresebném i archovém modelu.

Na závěr si všimneme ještě jedné automaticky provedené akce - kromě dvou nových modelů a jejich automatické referenční provázanosti vznikl i uložený pohled, který nám ukazuje přímo ve 3D modelu, jak řez vypadá.

Tento uložený pohled zkuste aplikovat do 3D modelu - zdá se, že dostanete totéž, jako v kresebném modelu s řezem (nebo na archu) - jenže pozor! Tady jsme ve 3D, a tak si zkuste tímto uloženým pohledem s řezem otočit - použije ovladač pohledu Otočit pohled...

Navazující témata

Zalomený řez

Jak snadno přejít od 3D modelu k řezu a zpět

Automatické šrafování v řezu

Jak si automaticky vytvořené modely přehledně zorganizovat - indexy archu, novinka v MicroStation CONNECT

Technologie popsaná v tomto článku (a použitá pro vytváření řezů) je použita v novém MicroStationu/PowerDraftu CONNECT: Pojmenované obrysy.

Domácí úkoly:

• Podívejte se, jak vypadá Kresebný model s řezem. Co kdybychom tento polotovar zobrazovali v různých arších v různých měřítkách? Půjde to? Půjde - stačí provádět ruční referenční připojování podle potřeby.
• Zkuste definovat pro prvky v rovině řezu, před a za rovinou řezu různé styly zobrazení.
• Zkuste do jednoho tiskového archu zadat dva různé řezy.
• Zkontrolujte si, u všech modelů, zda jsou 2D nebo 3D a zamyslete se, proč to tak je.
• Podívejte se, jaké další nástroje z panelu Značky a Symboly umožňuji (podobně jako řez) "vytvořit výkres", a tedy i dynamické pohledy.
• Zkuste značku řezu vybrat (Vybrat prvek), a pak klepnout na klávesu Del... Že jsme řez nechtěně smazali? Nevadí, stačí použít Zpět...

• < Predch.
• Nasl. >